www.denik.cz

Dvacetiletý pilot Frederick „Fred“ Valentich prolétával v době svého posledního hovoru s řídící věží v lehkém vrtulovém letadle Cessna 182L nad Bassovým průlivem v Tasmanově moři. Světélkující neidentifikovatelný objekt se podle jeho slov objevil asi 300 metrů nad ním. Zatímco jej letec popisoval, zaznamenal, že motor jeho letounu se začíná zadrhávat. Také to ještě stačil oznámit.

Před 10 lety se na Valentichův příběh zaměřili astronom a pilot amerického vojenského letectva James McGaha a známý americký výzkumník údajných paranormálních jevů Joe Nickell. Pročetli dochované přepisy hovoru pilota s řídící věží a pokusili se najít nejpravděpodobnější vysvětlení jeho osudu. Pomohlo jim i studium Valentichovy osobnosti a astronomický výzkum.

Poslední slova

Valentich měl na 21. října 1978 naplánován 235 kilometrů dlouhý výcvikový let. V té době měl nalétáno 150 letových hodin a podle Marka Finlaye z webu Simple Flying byl způsobilý létat i v noci, ale jen za takových meteorologických podmínek, kdy se mohl orientovat výhledem z kokpitu. Let čistě podle přístrojů neměl ještě natrénovaný.

Jím řízená pronajatá jednomístná vrtulová cessna odstartovala z australského letiště Victoria Moorabbin v 18:19. Krátce poté, v 18:43, zašlo slunce. Cessna směřovala přes Bassův průliv směrem na jihovýchod k tasmánskému ostrovu King Island.

V 19:06 se Valentich náhle ozval řídícímu letového provozu v Melbourne Stevu Robeyovi a dotazoval se, zda se v oblasti, kterou prolétá, vyskytují nějaká známá letadla, protože se k němu nějaké právě přibližuje. Robey mu odpověděl, že by tam žádné být nemělo.

Následně se uskutečnil jeden z nejpodivnějších rádiových hovorů v letecké historii. Skončil asi v 19:12 a jeho závěr byl ještě záhadnější než jeho začátek.

Úřady okamžitě vyhlásily po zmizelé cessně pátrání, do nějž se zapojily pozemní, námořní i letecké síly, včetně námořního hlídkového letounu Královského australského letectva Lockheed P-3 Orion a osmi civilních letadel. Celkem prohledaly prostor o rozloze přes 2,5 tisíce kilometrů čtverečních.

Přestože pátrání probíhalo až do 25. října, nic se nenašlo. V neděli 22. října sice pátrači zaznamenali asi 18 kilometrů severně od King Islandu olejovou skvrnu, ale v její blízkosti se nenacházely žádné trosky a nijak se nepodařilo prokázat, že pochází z Valentichova letadla.

Měsíc po Valentichově zmizení ohlásil pilot dalšího soukromého letadla prolétajícího nad Basovým průlivem, že viděl něco jako obrys letounu ponořeného pod vodou, ale když se nad místo vrátil, aby se podíval znovu, už to nebyl schopen rozeznat a potvrdit.

V květnu 1982 uzavřel Úřad pro vyšetřování leteckých nehod Valentichův případ s tím, že se stal zřejmě obětí leteckého incidentu, přičemž „příčina zmizení letadla nebyla zjištěna.“

Až pět let po události byl na ostrově Flinders v Bassově průlivu nalezen uzávěr od přívodu paliva do leteckého motoru, který výzkumná laboratoř Královského australského námořnictva v červenci 1983 identifikovala jako součástku pocházející z letadla Cessna 182 v sériové řadě, do níž patřil i Valentichův letoun.

Co se mohlo stát?

Příbuzní i známí nešťastného pilota od počátku vylučovali, že by se rozhodl tímto způsobem spáchat sebevraždu. Jiná otázka však byla, zda se třeba nesnažil zinscenovat své zmizení. Této teorii trochu nahrával fakt, že svůj let na King Island různě zdůvodňoval: letovým úřadům sdělil, že tam chce vyzvednout několik kamarádů, současně se ale svým známým zmínil o tom, že tam letí naložit langusty. Jak se ukázalo, ani jeden z těchto důvodů nebyl pravdivý. Navíc neinformoval letiště King Island o tom, že na něm hodlá přistát.

Další teorie zvažovala možnost, že mladého a nezkušeného pilota zmátl let nad mořem, kdy přestal vnímat horizont, dezorientoval se a převrátil letadlo na záda. Za neznámý objekt pak ve skutečnosti považoval odraz světel vlastního letounu na vodní hladině (něco podobného se stalo v roce 1999 osudným Johnu F. Kennedymu juniorovi, synovi slavného amerického prezidenta). 

A nebo se Valentich skutečně setkal s nějakým mimozemským tělesem, které ho uneslo, či způsobilo jeho zkázu? Valentichův otec Guido se tři dny po synově zmizení reportérům agentury The Associated Press svěřil, že doufá v to, že se jeho syn nezřítil, ale že se ho zmocnilo UFO. „To, že po něm nenašli žádnou stopu, opravdu ukazuje, že tam UFO mohlo být,“ řekl.

Frederick Valentich (narozen 9. června 1958 – zmizel 21. října 1978)Zdroj: Wikimedia Commons, Australian Department of Transportation, volné dílo

Přítomnosti neznámého létajícího objektu nasvědčovala kromě záznamu hovoru z kokpitu i některá svědectví lidí ze země. Například jeden farmář z Adelaide tvrdil, že viděl na nebi talíř o minimálně 30metrovém průměru. Trup cessny byl prý zaklesnutý do jeho boku a unikal z něj olej. Australské ministerstvo dopravy ale bylo k této verzi od začátku skeptické. Zmínka o oleji totiž napovídala, že farmář spíš reaguje na to, co si o zmizelém letadle načetl.

Vodítkem k tomu, co se nejspíš opravdu stalo, se nakonec stala další slova Guida Valenticha o synových zájmech. „Řekl, že Frederick měl studium UFO jako svého koníčka a že se jím opakovaně zabýval na základě informací, které získal od letectva,“ uvádí web Snopes.

Když se před 10 lety zaměřili na pilotův osud McGaha s Nickellem, došli nakonec k závěru, že to byla skutečně právě hluboká víra v létající talíře, co mladého muže zničilo – ale jinak, než jak si fanoušci UFO představují.

Proč vlastně Valentich lhal o důvodech svého letu? Oba badatelé nakonec došli k závěru, že pilot si vymýšlel proto, aby zakryl skutečný záměr: pátrání po UFO.

Snaha objevit UFO se mohla promítnout do jeho psychiky tím, že jevil tendenci za něj považovat každou neobvyklost, s jakou se při letu setká.

Zář nebeských těles

A co tedy vlastně viděl? Popsal čtyři jasná světla, která byla nad ním a zdálo se, že se „jen vznášejí“. Přičemž opakovaně prohlásil, že to není letadlo.

McGaha a Nickell konfrontovali před 10 lety tato slova s počítačovým programem, který jim ukázal postavení hvězd na noční obloze viditelné v době Valentichova letu z pozice, v jaké bylo jeho letadlo. Podle tohoto programu představovaly ony čtyři jasně zářící body následující planety: Venuši, Merkur, Mars a jasně zářící hvězdu Antares. Na noční obloze vytvářely obrazec ve tvaru protáhlého kosočtverce a při známém sklonu opticky propojovat výrazné body se mohly snadno zaměnit za letadlo nebo za UFO.

A co ono „zelené světlo“, jímž záhadný objekt podle Valenticha disponoval? Ve skutečnosti šlo zřejmě o vlastní navigační světlo cessny na jejím pravoboku. „Jeho odraz na čelním skle nebo i světlo samo si mohl pilot snadno promítnout do neidentifikovaného tělesa, které pozoroval,“ tvrdí McGaha a Nickell.

Rozptýlení zdánlivým mimozemským tělesem pak vedlo k tomu, že se nezkušený pilot nechal zmást iluzí šikmého horizontu – takže letadlo nevědomky naklonil, a tím ho uvedl do spirálovitého klesání se zvyšující se rychlostí.

„V té nejkritičtější chvíli, kdy měl být plně soustředěný a věnovat maximální pozornost přístrojům, zaměstnal bohužel mysl mladého muže nesmírně rušivý podnět. Místo, aby se věnoval pilotáži, vzrušeně sledoval údajné UFO a referoval o něm. Tím bylo okamžitě zaděláno na katastrofu. Podlehl prostorové dezorientaci a svedl letadlo do smrtelné vývrtky,“ tvrdí Mcgaha a Nickell.

Podle obou badatelů to potvrzují i pilotova další slova o tom, že se mu zasekává motor. Odstředivá síla ve vývrtce totiž vedla k nárůstu přetížení, což mělo za následek snížení průtoku paliva – a tedy zadrhávání motoru. „UFO, které viděl Fred Valentich, můžeme tímto považovat za odhalené. A s hrůzou sledovat, jak se mladý muž – dezorientovaný a zmatený – neočekávaně propadl do spirály, která ho dovedla až k jeho smrti,“ uzavřeli oba výzkumníci.